Jitka Krákorová

Jitka Krákorová

Jitko, ty jsi taková neviditelná žena. Prozradíš nám, co všechno máš v Miráklu na starosti?

V první řadě se starám o všechno, co se týká financí – tedy fakturace, účetnictví, mzdy, daně, komunikace se všemi státními institucemi. Každý rok chystám detailní finanční rozpočet a hlídám jeho čerpání, abychom se nedostali do nějaké nepříznivé finanční situace. Starám se o veřejnou sbírku a její vyúčtování. Podílím se také na získávání peněz z různých grantů hlavně tvorbou rozpočtů na jednotlivé projekty. U těch úspěšných pak ještě hlídám jejich řádné čerpání a vyúčtování. Stejně tak u získaných darů – i ty je třeba evidovat, vystavovat darovací smlouvy a potvrzení o přijetí.

Rodiče, kteří hradí naše pobyty prostřednictvím nadací, mě asi znají hlavně díky cenovým kalkulacím, které jim pro nadace chystám. S tím souvisí i dost náročná evidence čerpání těchto nadačních prostředků.

Vytvářím také různé sdílené tabulky pro evidenci pobytů, klientů, personálu, studentů, které nutně potřebujeme pro naše fungování. A pak všechny nutím k tomu, aby je vyplňovali. ?

Pomáhám Katce při realizaci našeho certifikovaného kurzu a kurzu na 3.LF UK, hlavně s finalizací studijních materiálů. Anebo při přípravě on-line kurzu. Někdy jsou to velké výzvy, které dalece přesahují můj obor. ?

Další takovou „jinou“ aktivitou byl výběr a implementace našeho zdravotnického softwaru. V současné době jsem administrátorem. A teď se učím pracovat i s našimi webovými stránkami. Zkrátka dělám vše, co je třeba.

 Jaká byla tvoje motivace začít pomáhat?

Vlastně byla velmi osobní. Moje dcera Eliška byla asi úplně první samostatnou pacientkou tehdy ještě studentky Katky. Když se holky rozhodly založit Mirákl, nabídla jsem jim svoji pomoc s účetnictvím. Ani mě tenkrát nenapadlo, jak se ta malá začínající neziskovka postupně rozroste. Pro mě to byla docela výzva, o neziskovém sektoru jsem nevěděla skoro nic a musela jsem se všechno učit od začátku. Ale moc mě to baví a dává mi to velký smysl. Nemohu pomáhat jako terapeut nebo trenér koní, tak se aspoň snažím pomáhat takto v zákulisí.

Jaký je tvůj recept na to, aby člověk pomáhal, pečoval a zároveň se z toho nezbláznil?

I když si moje dcera také nese svůj hendikep (má sluchové postižení), nejsem zdaleka tak zatížená péčí jako většina rodičů našich malých klientů. Mají můj velký obdiv za to, jaké úsilí věnují tomu, aby se jejich dětem žilo líp. Mně osobně hodně pomáhá hudba, už od dětství zpívám ve sboru, poslední roky dokonce ve dvou. Říkám, že si tam chodím uklízet svoji duši. Je to moje velká radost a druhá rodina.

S Miráklem jsi 10 let. Byly někdy momenty, kdy jsi to chtěla vzdát?

Přiznám se, že jedno takové vztahově turbulentní období bylo. Naštěstí bylo krátké a jsem ráda, že jsme to ustáli!

S jakými největšími výzvami se při práci pro Mirákl potýkáš?

Mirákl není moje hlavní zaměstnání. Navíc bydlím v Praze a do Miráklu musím dojíždět. Tak je toho někdy prostě moc. Prosím tedy naše rodiče o shovívavost, když mi odpověď na jejich email trvá trochu déle. ? Naštěstí jsem „na volné noze“, tak si mohu čas docela dobře organizovat sama.

A pak se tedy dost potýkám s tím, že se některé maminky jmenují jinak než jejich děti. Někdy je to docela detektivka dopátrat se, kdo ke komu patří. ?

Co ti naopak dělá největší radost?

Tak to je jednoduché – když přijedu do Miráklu, projdu se kolem koní, podrbu psy, pozdravím se s rodiči a potěším pohledem na veselé a spokojené děti, které přijely na léčení a ani o tom nevědí. Najednou vidím za těmi jmény na fakturách konkrétní lidi, a to je pro mě nesmírně důležité. Moc ráda poslouchám, jaké pokroky se dětem u nás podařily. Prostě jsem ráda, že můžu být součástí něčeho tak smysluplného.

Jitko, máš na starosti, mimo jiné, finance. Je zřejmé, že těch není nikdy dost. Obzvláště, pokud Mirákl nechce finančně zatěžovat rodiny malých klientů. Co bys vzkázala případným dárcům?

Jsme opravdu vděčni za každého dárce, který se rozhodne nás podpořit. Ať už je to nadnárodní firma nebo individuální dárce, který nám pravidelně posílá symbolickou částku. Vážíme si toho, že věří nám i práci, kterou děláme. Můžeme garantovat, že darované peníze jdou opravdu na smysluplnou věc – na pomoc zdravotně znevýhodněným dětem. Zároveň ručíme za to, že získané prostředky využijeme hospodárně a zodpovědně. Přijeďte se podívat! Rádi vám ukážeme, jak v Miráklu pomáháme.

Máš nějaká přání či vize do budoucna?

Moje největší přání by bylo přijmout do péče všechny ty děti, které máme na čekací listině. Je to těžké, když víme, že jim můžeme pomoci, ale brání nám v tom naše kapacita. Tu bohužel navýšit už nedokážeme. Proto se snažíme spolupracovat s vysokými školami a cílíme na budoucí fyzioterapeuty a trenéry koní. Chceme jim ukázat, že hipoterapie je nesmírně zajímavá a odborná práce. Tak snad nám v budoucnu ve svých vlastních hiporehabilitačních centrech s náporem klientů pomohou.

Jitko, ráda bych ti jménem všech pečujících i spolupracovníků Miráklu poděkovala. Je jasné, že tvoje role je velmi důležitá, i když je tak trochu neviditelná. Děkujeme, že jsi oporou celé organizaci.  Děláš věci, které nejsou vidět, ale bez kterých se to prostě neobejde. Moc si toho všichni vážíme…