Heda Dohnalová Tománková

Hedo, jak dlouho pracuješ pro Mirákl?

V září to byly 4 roky.

Co byla Tvoje motivace pracovat pro neziskovku, která pomáhá zdravotně postiženým dětem?

Rozhovor s kamarádem, byl a je nadšený Miráklem a vyprávěl mi, že Kačenka i ostatní terapeuti, včetně těch zvířecích, dělají s dětmi doslova zázraky. A protože já na zázraky celý život věřím, chtěla jsem toho být součástí.

Jaká jsi měla očekávání, když jsi začala pracovat pro Mirákl? Bylo něco, co tě překvapilo?

Očekávání nemám. To jsem se už odnaučila. Ale překvapená jsem, kdykoliv přijdu mezi děti, rodiče, tým, koně a psy. A vidím první krůčky šestileté holčičky, nesmělé uchopení kartáče při čištění koní, neskutečnou snahu udržet se v sedle, vyzdobenou hernu dětskými výtvory atd. A zároveň to obrovské nadšení a vděk rodičů. A nikdy nemizející úsměv terapeutů a vodičů koní, ať už jim při těch desítkách kilometrů, co každý den nachodí, prší za krk nebo praží sluníčko.

Vím o Tobě, že se kromě kontaktu s klienty zapojuješ do nejrůznějších dalších aktivit. Můžeš jich pár zmínit?

Snažím se pomoci, s čím je zrovna potřeba. Mám totiž okolo sebe úžasné lidi. Ať už je to majitel lesa (daroval 12metrové tyče k teepee), dopravce (přivezl speciálním tahačem až na místo), paní doktorka (zaplatila plachtu na teepee), kamaráda, který i přes svůj pokročilý věk vzal stavbu teepee jako výzvu a se stavbou nám pomohl, tesaře, elektrikáře, sádrokartonáře, malíře pokojů atd. Těch lidí, kteří se nějak zapojují je velká spousta. A když se jich pak ptám na cenu za materiál nebo provedenou práci, jen se usmějí a řeknou – to je pro vaše děti. A za to jim všem moc děkuji. A nesmím zapomenout zmínit svůj Rotary Club a svého manžela. Rotary club nám pravidelně přispívá na naši činnost a můj manžel také vypomáhá s kde čím. Ono se to nezdá, ale těch aktivit „v pozadí“ je velká řada a bez lidí, kteří nám pomáhají zdarma a ve volném čase by to nešlo.

Velmi často jsi prvním kontaktem pro rodiny, které se snaží dostat do péče Miráklu. Jak se Ti s takovými rodinami komunikuje?

Je mi smutno, pokud vidím na telefonu neznámé číslo. Je mi jasné, že volají rodiče od dalšího maličkého pacienta. A i přes to, že rozumím jejich příběhu a kolikrát ho celý vyslechnu, tak jim musím říct, že je mohu pouze zařadit na čekací listinu. To je na mé práci to nejtěžší.

Máš nějaké životní moto, které Ti třeba pomáhá právě s prací pro Mirákl?

Se změnou světa musíme začít nejdříve sami u sebe, nikdo to za nás neudělá, a proto mám ráda motto svého muže „Až se ti promítne celý tvůj život, ať je na co se koukat“.

Co je na Tvojí práci to nejkrásnější?

Když volám rodičům, že jejich dítě může u nás nastoupit na léčení a slyším to nadšení... Jo, a také mám moc ráda páteční dopoledne. To bývají poslední jízdy a já vidím nabalená auta, únavu, trochu smutku i slziček, že to končí. Za tím vším je ale obrovské se těšení na příště. A to mám opravdu moc ráda. Ono to totiž jedním pobytem nekončí. Děti se vrací dělat další pokroky. A to je to, co mě naplňuje. Každý maličkatý pokrok našich dětí a pocit, že příště bude další…

Ráda bych Ti jménem všech pečujících i spolupracovníků Miráklu poděkovala. Je úžasné, jakým způsobem ses zhostila svojí práce. Máš přetěžkou úlohu být pro rodiny prvním kontaktem. Tvoje nadšení, vstřícnost a laskavost je nádherná a velmi inspirativní. Moc si toho všichni vážíme.