Šimon Vacín

Šimon Vacín

Hipoterapie je komplexní, dětmi milovaná metoda, která opravdu pomáhá

Příběh Šimona Vacína a její maminky Simony Vycínové

 

 

Narodil se v 28. týdnu a v porodnici dostal infekci, která mu silně poškodila mozek… V životě přicházejí okamžiky, kdy si říkáte, proč. Proč zrovna my, proč já. Dnes je tomu už 16 let, kdy si maminka Šimona, Simona Vacínová, prošla velmi těžkým obdobím. Dodnes na otázku proč? nedostala odpověď, ale pro svého syna dělá celých 16 let maximum.

 

Šimon měl, i přes brzké narození, velmi slušnou porodní váhu: 1900 g. Bohužel v průběhu pobytu na neonatologii dostal infekci, která zapříčinila masivní poškození mozku, krvácení a následnou ztrátu bílé mozkové kůry. Po absolvování nejrůznějších vyšetření si Simona po roce vyslechla konečnou diagnózu: dětská mozková obrna (DMO). Lidé s tímto druhem diagnózy mají různé formy i projevy. Šimon má spastickou kvadruparézu. Znamená to, že většinu svého života stráví cvičením a hledáním cest k tomu, aby mohl dělat aspoň malé pokroky.

 

Ihned po propuštění z nemocnice začali s maminkou cvičit Vojtovu metodu, třikrát až čtyřikrát denně. Po 3 letech odjeli na intenzivní rehabilitační pobyt Vojtovy metody do lázní. Bohužel kýžený efekt nenastal. Šimon se po tomto pobytu přestal úplně hýbat. Od té doby má navíc apnoe, panické ataky a je velmi neklidný.

 

Kluk, který ve třech letech uměl aspoň válet sudy, se ve vývoji náhle zcela zastavil. Rodině bylo doporučeno přejít na cvičení podle Bobath konceptu, který naštěstí mírné zlepšování opět nastartoval. Stejně to ale pořád bylo jako na houpačce. Občas se podařilo dosáhnout nějakého milníku, jako například lezení po kolenou, ale pak to zase odeznělo. Dosažení úspěchu neznamenalo, že se Šimonovi podaří si nově nabitou dovednost také udržet. Bylo to velmi frustrující.

 

Velký zlom nastal s hipoterapií. Šimon jezdí na koních od svých 9 měsíců. Vyzkoušel různá hiporehabilitační střediska a když Mgr. Kateřina Maříková založila Centrum hiporehabilitace Mirákl, byl u toho. S Katkou tak jezdí od úplného začátku.

 

Šimonovi se u koní od prvního okamžiku velmi líbilo. Během terapií nikdy nebrečel, naopak vyzařoval radost a štěstí, že je v blízkosti zvířat. Maminka Simona přístupu Katky od začátku důvěřovala. Její pozitivní naladění, optimismus a klid, který přenáší na děti i rodiče, jí pomáhal věřit, že to zvládnou. Možná i díky Katce věří na zázraky a nepřestává doufat v malé pokroky.

 

Šimon je dnes schopen s chodítkem a oporou udělat pár kroků. I přes to, že je dyskalkulik, dysgrafik a dyslektik, tak se rád učí novým věcem. Hraje hry na počítači, kouká na fotbal a hokej. Rád zpívá a obecně má rád hudbu. Má taky svoje sny a přání.  Rád by se například jednou stal vodičem koní, aby mohl pomáhat zase jiným dětem.

 

V čem hipoterapie Šimonovi tak pomáhá? Zpevňuje mu trup, uvolňuje pánev i ostatní stažené svalstvo. Umožňuje mu zároveň více pracovat nohama a rukama. Maminka Simona navíc vidí přesah vlivu koní i do emocionální a mentální roviny. Tato metoda není jen o samotném fyzickém vývoji, je o hledání potenciálu každého konkrétního dítěte, o komplexním přístupu. Dítě zde není vnímáno jako diagnóza a soubor doporučení. Je jedinečnou bytostí, se kterou se musí pracovat komplexně a velmi individuálně. A to v Miráklu umí.

 

Děti během intenzivních týdenních pobytů absolvují hipoterapii dvakrát denně po 20minutových blocích. Dále mají také canisterapii a další terapie, které se zaměřují na rozvoj ostatních oblastí. Šimonovi toto vše pomáhá také zvyšovat sebevědomí a pracovat s emocemi. Maminka věří, že právě díky hipoterapii se Šimon například v sedmi letech rozmluvil (do té doby zvládal jen jednoslovné odpovědi). A Šimon sám je přesvědčený, že práce s koňmi nejen v sedle, ale i ze země, mu pomáhá zvyšovat sebevědomí, což je pro něj i pro jeho nejbližší nesmírně důležité.

 

Šimon se postupně učí přebírat zodpovědnost za svůj život. Je si vědom toho, že aby mu jeho tělo sloužilo co nejlépe, musí být sám v sobě pevně ukotven. Musí umět vnímat, co je jeho tělu prospěšné a co nikoliv. Nacítit se na to, zda nějaká terapie má, nebo nemá smysl. Zeptáte-li se ho, zda hipoterapie má smysl, tak nezaváhá ani minutu. ANO, hipoterapie má smysl, zní jeho odpověď. Miluje ji.